Pohľad do zrkadla je akt, ktorý nám umožňuje vidieť seba očami iných. Rovnako aj národy a kultúry potrebujú zrkadlo, aby sa mohli vidieť navzájom. Tento článok sa zameriava na rôzne aspekty kultúry, histórie a súčasnosti slovenskej a európskej identity, pričom využíva poznatky z ciest a reflexií európskych autorov a historické udalosti.
Európa očami spisovateľov: Pohľad do zrkadla kultúry
Projekt, ktorý by sa dal nazvať aj malým Erasmus pre spisovateľov, oslovil dvadsať európskych autorov z dvadsiatich krajín, aby načrtli portréty krajín, ktoré navštívili. Výsledkom je zbierka esejí, ktorá ponúka rôznorodé pohľady na Európu.
- Andrea Bajani (Taliansko): Prechádzky po rumunskej Bukurešti v spoločnosti túlavých psov.
- Jana Beňová (Slovensko): Hľadanie Fernanda Pessou v lisabonskom kníhkupectve Bertrand na Chiade.
- Vitalie Ciobanu (Moldavsko): Križovanie Amsterdamu na bicykli, návšteva domu Anny Frankovej a obrazov Vincenta van Gogha.
- Slavenka Drakulić (Chorvátsko): Putovanie z Benátok na Lampedusu, načúvanie melódii budúcej Európy.
- Andrej Kurkov (Ukrajina): Skladanie puzzle zvaného Veľká Británia v Londýne už dvadsaťpäť rokov.
- Ioana Pârvulescu (Rumunsko): Pocit Vikinga na lodi v Osle.
- Jochen Schmidt (Nemecko): Nočné výlety na strechu berlínskeho domu a lety do Budapešti v kozmickej lodi.
- Andrzej Stasiuk (Poľsko): Prežitie leta v nehybnom úpeku Moldavska.
- Gonçalo Manuel Tavares (Portugalsko): Uvedomenie si podstaty Európy v lietadle nad Istanbulom.
- Marie Darrieussecq (Francúzsko): Pobyty na Slovensku, vnímanie krajiny ako Európy malých krajín s pracovitosťou, ale aj nedostatkom fantázie a problémami s Rómami.
Marie Darrieussecq chodí po Slovensku: ani sklamaná ani šťastná: „Slovensko, to je Európa malých krajín a nepochybne budúcnosť Európy, Európy, ktorá pracuje, kosí trávniky, ukladá drevo do štôsov, stavia mosty, nemá príliš rada svojich Rómov. Budúcnosť, ktorej možno trošku chýba fantázia, ale je fantázia (žiaľ) budúcnosťou?
Rok 1989: Zlom v Československu
- októbra 1989 dramatika Václava Havla naposledy zatýkajú. Neví, zda na dva dny, nebo na dva roky. Hudebník Pražského výběru Michael Kocáb za měsíc nato oznámí, že Havel bude navržen do funkce prezidenta. 10. prosince 1989 herec Jiří Bartoška navrhuje jménem Občanského fóra Václava Havla do úřadu prezidenta republiky. Parlament - zděděný po předchozím režimu - ho o devatenáct dní později do úřadu jednomyslně (!) zvolí.
Ešte je november. Študenti AMU organizujú v nedeľu 26. novembra happening pod názvom „Žiadne násilie“, ktorý prebehne od 14 hodín v Letenských sadoch. Na záver jeho účastníci utvoria ľudský reťaz k Pražskému hradu. Téma happeningu „Žiadne násilie“ nechápeme len v oblasti fyzického násilia, ale i v oblasti psychického, morálního, zdravotního atd. Vyzýváme sympatizující studenty celého světa a představitele studentského hnutí, aby svou aktivní účastí na této akci vyjádřili podporu československým stávkujícím studentům a zároveň tak uctili památku čínských studentů pobitých na náměstí Nebeského klidu. Zároveň vyzýváme k účasti všechny sympatizující občany Československa, zejména studenty a umělce. Vyzýváme všechny československé studenty k obdobným akcím ve svých městech.
Po zásahu poriadkových jednotiek proti študentom na Národní třídě 17. novembra 1989, následnom vyhlásení štrajku a založení Občianskeho fóra stále nie je jasné, či skutočne končí vláda jednej strany. Je zmobilizovaná armáda, generálny tajomník ÚV KSČ Milouš Jakeš povolá na päť tisíc milicionářů, aby ubránili socialismus v zemi. Komunistická strana, paralyzovaná zevnitř, není schopna samostatného činu. Už vůbec ne v čele s Jakešem a posléze Karlem Urbánkem.
Prečítajte si tiež: Saint Pierre: Návod na pestovanie pre bohatú úrodu
Vysoké školy štrajkujú, na venkov putují výjezdové skupiny, většinou tříčlenné: student, herec, zkušený „průvodce“. Den před protestní generální stávkou, kdy už mnozí hrají svoje hry a zneužívají dezinformací, zrealizují 26. listopadu 1989 studenti v Letenských sadech happening Žádné násilí. Titul připomíná slovenskou obdobu Občanského fóra Verejnosť proti násiliu. Ovšem v tutéž neděli se na Letnou odpoledne přestěhuje manifestace, tři čtvrtě milionu lidí. Megalomanský happening připomíná celá Praha.
Václavským náměstím prošel tři dny předtím průvod. S transparenty Od koryta ke korytu a to chcete autoritu. V těsném objetí vyzpívali hymnu dva Karlové, nesmiřitelný emigrant Karel Kryl a normalizační ikona Karel Gott, řečnil Alexandr Dubček, na dvacet let umlčená Marta Kubišová se před publikum vrátila s revoluční hymnou „vláda věcí tvých se zas k tobě navrátí…“. Klíči chrastili chartisté, konfidenti StB i rozcitlivělí nestraníci. Všichni. Jako v divadelní inscenaci. Každý představoval střípek, dohromady slepili podobu českého národa.
- listopadu odstoupilo předsednictvo ÚV KSČ, jeho atomizace dokonána. Vracejí se dávní rodinní přátelé. Lidé mohou cestovat. Na Západ. Vídeň se otevře svým sousedům, vstup do muzeí a historických památek je v tyto dny zdarma. Nutno dodat, že stejně zejí prázdnotou, fascinující pastvou pro české a slovenské oči jsou spíše přeplněné obchody, tržiště s vyrovnaným ovocem a zeleninou. Včetně ananasů, banánů… Průvodci provádějí skupiny obchodními domy, řezníků se ptají, čímpak krmí prasata, že maso má tak krásnou barvu. Nastává doba kávovarů, coca-col, rychlovarných konvic, fritovacích hrnců.
Ještě o nás mají iluze, ještě nevědí, že mentalita východní Evropy je mentalita zlodějů. Nakupuje každý. Alespoň drobnost. Přestože kurz je nesouměřitelný. Ve Vídni jsem se několikrát podíval na cedulku Vídeň, abych se ujistil, že to je opravdu Vídeň, neboť jsem tam Rakušáky prakticky nepotkal. Z Vídně jsem přivezl překapávač na kafe, který se stal trvalou ozdobou naší vily. Pijeme - jen tak pro zajímavost - asi tak 50 kafí denně.
Marta Kubišová se stává národním symbolem, smývá hříchy jiných. Jako v Kafkově povídce Josefína a myší národ. Zapomněli, jak zardousili její pištění, Kafkovy spolumyši zapomněly. Předstírá „únavu, mrzutost, ochablost. Máme tedy kromě koncertu i podívanou.“ A potom najednou Josefína zmizela. „Sama se zříká zpěvu, sama ničí moc, kterou si získala nad naším srdcem.“ Myší národ jde svou cestou, Josefína byla zapomenuta. Měšťácké okolí provokovala vždy. Ještě v roce 1970, v březnu v Lucerně, bylo vidět a slyšet, že je to zpěvačka světového formátu. Neříkám, že byla tak dobrá jako Aretha Franklinová, ale jako Dusty Springfieldová určitě ano. S ní byla souměřitelná.
Kubišovou husákovský režim zastavil v době největšího rozkvětu. A byl to navíc obrovský nesmysl, protože ji nezastavili proto, že byla nejlepší zpěvačkou nebo nejpopulárnější revolucionářkou. Ne. Zastavili ji, protože šla ze všech nejvíc na nervy manželkám funkcionářů. Od samého začátku. Pro ně to byla flundra z ulice, popouzelo je, jak vypadá, jak zpívá. Nikdy to nepřekously a daly jí to taky patřičně sežrat. Sežrat, to se jinak nedá říct. Že potom podepsala Chartu, to už je další věc. V Opletalově ulici je Divadlo hudby, zřizovatelem hudební firma Supraphon.
Prečítajte si tiež: Architektonický skvost: Pamätník SNP Banská Bystrica
Václav Havel zatím opakuje: «Stále ještě neumíme postavit morálku nad politiku, vědu a ekonomiku. Stále ještě nejsme schopni pochopit, že jedinou skutečnou páteří všeho našeho konání - má-li být mravné - je odpovědnost. Odpovědnost k něčemu vyššímu… odpovědnost k řádu bytí, do něhož se všechno naše konání nesmazatelně zapisuje a kde se teprve a jen spravedlivě zhodnocuje. Nikdo ho před ani za oceánem neposlouchá. Lidé se začínají realizovat jinde a jinak. Stojí uprostřed náměstí sám. Na náměstí, kde byl zvyklý, že je vždycky kolem soklu, na kterém stál, narváno a natěsnáno k nedýchání. Co se to s lidmi děje? Opilí svobodou? Co si pod slovem svoboda představují?
Hlas ľudu
Kdo, když ne my. Svět nám v uprchlických vlnách 1938, 1948, 1968 pomáhal. Věděl, že po roce 1968 proklouznou i lidé Státní bezpečnosti. Pokud se dnes u nás někdo ne vlastní vinou dostane na okraj společnosti, najednou mizí solidarita a občanská sounáležitost. Ti lidé jsou naopak kriminalizováni, jejich neštěstí je odsouváno, aby se společnost nenakazila. Místo aby jim pomohla. Východní Evropě chybí sebeaktualizovaní lidé formátu Václava Havla, kteří jsou schopni přesně vnímat realitu, odlišovat nefalšované a originální věci a skutky od nepravých a falešných. Lidé, kteří jsou orientovaní na problém, životní obtíže vnímají jako něco, co vyžaduje řešení, nikoliv jako neřešitelné těžkosti a rány osudu. Lidé, kteří jsou nezávislí, přijímají sami sebe i druhé takové, jací jsou. Lidé, kteří jsou spontánní, kreativní, mají nekomplikovaný přístup k realitě a smysl pro humor, v němž není zloba a snaha ublížit. Lidé, kteří mají pevnou morálku a něco, co Alfred Adler nazýval sociálním citem - vědomí sounáležitosti s druhými lidmi, zájem o jejich prospěch a blaho.
Komunismus nám vymyl mozky i srdce. A lidstvo je nacionálně a nábožensky frustrované. Vysmíváme se Německu, kde funguje občanská společnost a kvalita života je odvozená ze tří pilířů - právního státu, kde jsou si před zákonem všichni rovni, z kvalitního vzdělání a důstojného života pro každého. Mít námitky proti něčemu, čemu jsme se ani nepokusili porozumět, není nic těžkého. Nebo znamená „ne uprchlíkům“ zvrácenou emancipaci pubertálních zemí východní Evropy na Evropské unii? Důvody slepoty jsou hlubší. Češi roku 2016 křičí, že jsou liberální. Copak se liberálové poznají podle toho, že nikomu nepomohou a otázky, které trápí celý svět, ignorují a nechtějí si pálit prsty? Ne náhodou jsou Čechy zemí, která musela rehabilitovat Franze Kafku. Hranice stavět nemusíme. Po druhé světové válce jsme vyhnali tři miliony lidí. 1. Tolik jich dnes můžeme přijmout. Byli i tací Češi, kteří židům neodpustili, že přežili, že se vrátili, že měli odvahu žádat zpět ukradený majetek.
Jedním z nejvýznačnějších spisovatelů spjatých s českým prostorem je paradoxně německy píšící autor židovského původu, Franz Kafka. Patřil k prvním německy píšícím autorům, jejichž dílo mohlo být v rodné Praze na počátku 60. let připomenuto a v 90. letech se stalo „značkou“ lákající turisty. Měl štěstí. Nebyl zplynován.
Evropa si vleče nedořešená traumata a nálepkování z minulého století. Totalita nevymizela. Existuje nejen totalita nacistická a komunistická, existuje i totalita ve firmách, v rodině, ve vztazích. Totalita ve vztahu mezi zeměmi. Evropa je rodina. Z modelu rodinných vztahů nelze uniknout. Z hlediska systému jsou osobní názory na dobro a zlo náhodné. Žádná skupina neví, co jiná skupina považuje za dobré. A musí být schopna unést pocity viny a odcizení, které bude mít, když poruší zásady, které „rodina“ považuje za správné. Cokoliv se v osobním životě vytěsní, uškodí to jedinci a vypluje na povrch za několik let, desetiletí či generací. Pokud cokoliv z minula vytěsní společnost, je nezdravá.
Prečítajte si tiež: Iniciátor vzniku Sviečkovej manifestácie
Před lety u příležitosti 20. výročí německého znovusjednocení Matthias Platzek, bývalý šéf sociálních demokratů a braniborský ministerský premiér, označil připojení východního Německa za princip Anschlussu. Prý se dnes více jak 80 procent Němců cítí být občany druhé kategorie. V jakém smyslu? Nemají rovnocenné šance?
Je to konkrétní doklad zrůdnosti komunistických myšlenek: celý ten experiment, kdy byl jedna rodina rozpůlena, část se vyvíjela svobodně a část ve vězení kontrolovaného, socialistického myšlení za vysokou zdí a ostnatým drátem. Doklad, jak člověka formuje atmosféra společnosti, nejen nejužší rodina. Život pod poklopem s hrozbou politické policie člověka degraduje, zažere se pod kůži. Všichni lidé vyrostlí za železnou oponou jsou dodnes mentálně jiní. Zamindrákovaní, závistiví, malicherní, náchylní k extremistickým myšlenkám. Postkomunistické hlasy ospravedlňují i spolupráci s politickou policií jako součást stranické práce. Všichni chtějí být jenom oběti režimu, nacisté byli jen ti druzí. Stejně tak v postkomunistických zemích byli komunisté a udavači jen ti druzí. Masová hysterie dokáže ohrozit demokracii v samých základech, masy inklinují k moci a tato propojenost je odpovědná za tragiku naší doby. Protože masa touží po vůdci.
Východoevropské země odmítají pravdu, protože bývaly figurky na šachovnici velmocí. Nic jiného neznaly. Přimykaly se k silnějšímu, protože věděly, že nikdy nebudou šéfovat. V historii střední Evropy hrají roli měnící se rámce společenské, ale i fatalita lidské duše. Lidé, kteří jsou vysoce inteligentní, ale chybí jim emoční inteligence a je jim cizí sociální soucítění, se dostávají velice rychle k moci a do vedení na všech úrovních, nejen ve firmách. To jsou manažeři a politici. Tito „koboldové“ udávají pravidla společnosti, protože velice dobře vědí, jak s druhými manipulovat a zacházet ve svůj prospěch. V tomto manipulátorském chování vidím prvotní moment vzniku totalit. Kde jsou všichni vinni, není vinný nikdo.
Blahobyt může vést k sociálnímu otupění, je to zvláštní druh agresivního otupění a davové lhostejnosti, kdy najednou mizí to nejzákladnější, co dělá člověka člověkem. A to je soucit, empatie, elementární slušnost a taky rozhovor, kdy jeden naslouchá druhému, kdy se vnímáme. Není to pěkný pohled. Za čtvrt století po roce 1989 v zemích východní Evropy jedinkrát nezaznělo, že člověka definují jen činy a ne slova, která měníme podle toho, jestli se píše rok 1938, 1953, 1968, 1989, 2016. Kdo jednou napomáhal režimu, který vraždil, musí se postavit ke svým činům. Protože jinak urážíme mrtvé. Soudy s komunistickými zločinci se vlekly, nikdo nebyl, není a nebude potrestán, protože odmítáme přijmout podíl viny. Předáváme jasný vzkaz mladším generacím: vše se může, protože každou zrůdnost lze smést ze světa větou „dopustili jsme se v mládí chyb a omylů“, podstatné je vyváznout a zajistit si dobré bydlo. Kati a oběti se slili.
V systému před rokem 1989 nešlo jen o potlačení svobody, státní teror, ale především o atmosféru nedůvěry, bezmoci a rezignované bezvýchodnosti. Nikdo se nemůže vymlouvat, že taková je nebo byla doba. Vinni jsou konkrétní lidé. Jediné možné východisko je návrat k začátku všech věcí. Jenomže začátky nikoho nezajímají. Je doba hypotékami zatížených zbabělců, filozofie pokorné lhostejnosti a konzumu. Dlouho se diskutuje o konzumní společnosti a jejích negativních důsledcích. Ve východní Evropě máme taky konzumní společnost, ale permanentně frustrovanou. Není to pěkný pohled. Všechno působí jako fraška.
Život pod poklopem s hrozbou politické policie člověka degraduje, zažere se pod kůži. Kdo žil v socialistické zemi, v okupačním režimu jako vazal Ruska, jako by neuměl žít v jiném světě. Partajní mládenci v Čechách se dnes pokoušejí o kapitalismus se socialistickou tváří: vítězství vyvolených, bez konkurence a mimo volnou soutěž (tak jako byli zvyklí za socialismu soupeře diskvalifikovat politickou perzekucí). Převzaly mentalitu: nepodporují nadané a schopné, ale méně schopné jen proto, že jsou loajální a bez skrupulí. Všechno co strany tvrdí o podpoře umění, je lež. Už zas mají peníze. Mají zájem podporovat jen komerční, tedy nejkonformističtější umění. Stále se snaží zničit vše a každého, kdo ukazuje, že král je nahý. Jsou to trpké situace, do kterých…
Emilia Romagna: Región umenia, histórie a kulinárskych pôžitkov
Región Emilia Romagna v severnom Taliansku je známy svojou bohatou históriou, kultúrou a kulinárskymi tradíciami. Je to kraj hrdých miest, uznávaných produktov a hudby.
Mestá a ich charakteristiky
- Parma: Jedno z hlavných miest pre výbornú taliansku kuchyňu, najmä pre slávnu parmskú šunku. Historické centrum s námestím Piazza Garibaldi, palácmi Palazzo del Comune a Palazzo del Governatore a Duomo di Parma.
- Piacenza: Mesto s atraktívnym historickým centrom so stredovekými a renesančnými budovami. Námestie Piazza dei Cavalli s palácom Palazzo Gotico a bazilikou Sant´Antonio z 11. storočia.
- Reggio Emilia: Mesto s potravinárskym priemyslom, rodisko parmezánu Permiggiano Reggiano, balzamika a perlivého červeného vína Lambrusco.
- Modena: Mesto vystavené z červených tehál, sídlo firiem Ferrari a Maserati. Románsky kostol z 11. storočia a múzeum Enza Ferrariho.
- Bologna: Mesto s rozsiahlymi systémami elegantných arkád, ktoré sú preslávené.
- Rimini: Mesto, kde sa stretávajú dôležité rímske cesty Via Emilia a Via Flaminia. Arco d´Augusto a Tibériov most patria medzi významné historické pamiatky.
- Cesenatico: Malebné mestečko s farebnými domčekmi lemujúcimi malé kanály.
Príroda a zaujímavosti
- Oblasť Reggio Emilia: Úrodné roviny zavlažované riekou Pád a vrch Monte Cusna.
- Okolie Parmy: Hrad Rivalta, opátstvo Bobbio a malebné mestečko Castell´Arguato.
- Rimini: Starý prístav s promenádou.
- Okolie mestečka Brisighella: Zelené kopce, vinič a hrady.
- Národný park Bagno di Romagna: Kúpeľná lokalita s termálnymi bazénmi.
- Borgo San Giuliano: Rybárska dedina pri Rimini s malými uličkami a roztomilými domčekmi.
- Cesta bohov: Staroveká cesta spájajúca Bolognu s Florenciou cez pohorie Apenín.
Taliansko: Praktické informácie pre cestovateľov
Taliansko je obľúbená destinácia pre letnú dovolenku a spoznávanie. Pre občanov Slovenskej republiky platia pri vstupe na územie Talianska rovnaké pravidlá ako v ostatných krajinách EÚ.
Doprava
- Cestná sieť: Talianska cestná sieť má vyše 300 000 km, s ktorých viac ako 6 000 km je diaľničných. Za používanie diaľnic sa platí.
- Mestská a prímestská doprava: Všetky mestá majú dobrý systém mestskej a prímestskej dopravy.
- Taxi služba: Taxi služba je v Taliansku na veľmi dobrej úrovni. Ceny sú rozdielne počas dňa a v čase nočnej služby.
- Požičovne automobilov: Ak pricestujete do Talianska lietadlom, môžete využiť služby požičovní automobilov.
Colné a devízové predpisy
- Sú zhodné ako v ostatných krajinách EÚ. Je zakázaný vývoz akýchkoľvek predmetov historickej hodnoty. Na niektoré veci a výrobky sú stanovené pri dovoze do krajiny určité limity. Týka sa to predovšetkým cigariet (maximálne 200 ks alebo 250 g tabaku), vína (max.
Nakupovanie
Taliansko je oblasťou, v ktorej si môžete nakúpiť rôzne módne kúsky a kvalitné potraviny. Najmä vo väčších mestách ako sú Rím, Miláno alebo Florencia nájdete veľké množstvo značkových butikov, či malých obchodíkov, v ktorých nájdete zaujímavé kúsky.
Chorvátsko: Prírodné krásy a historické pamiatky
Chorvátsko, vďaka búrlivým historickým udalostiam a prepletaniu vplyvov rôznych kultúr, oplýva množstvom kultúrnohistorických pamätníkov zo všetkých období. Jej prímorskú časť charakterizuje vplyv stredozemnej kultúry, mnohé pamätníky z antického, rímskeho a obdobia raného stredoveku, románske sakrálne dedičstvo, ako aj celý rad zachovaných charakteristických stredozemných urbánnych celkov. Kontinentálna časť Chorvátska je časťou stredoeurópskeho kultúrneho kruhu a vyniká mnohými predhistorickými nálezmi svetového významu, starými zrúcaninami hradov, pevnosťami a zámkami, kultúrnymi pamätníkmi z neskorého stredoveku a z novoveku a barokovou architektúrou.
Zaujímavé miesta
- Národný park Plitvické jazerá: Najznámejší a najnavštevovanejší národný park v celom Chorvátsku, zapísaný na zozname UNESCO.
- Národný park Kornatské ostrovy: Zahŕňa 109 ostrovov, ostrovčekov a útesov.
Historické pamiatky
- Dubrovník: Jeden z najzachovalejších stredovekých opevnených hradov v Stredozemí, súčasť svetového dedičstva UNESCO.
- Poreč: Historický urbánny celok, Eufrasiova bazilika zo 6. storočia, súčasť Svetového dedičstva UNESCO.
- Split: Historické jadro s antickým Diokleciánovým palácom, súčasť svetového dedičstva UNESCO.
- Trogir: Historické mesto na ostrovčeku s katedrálou z 13. storočia, súčasť svetového dedičstva UNESCO.
- Zadar: Historický urbánny celok so zachovanými hradbami, rímske fórum a predrománsky chrám sv. Donáta z 9. storočia.
- Záhreb: Historický urbánny celok stredovekého Horného mesta a Kaptola, záhrebská katedrála.
Podnebie
Chorvátsko sa vyznačuje troma podnebnými pásmami; vo vnútrozemí prevláda mierne tepla klíma, a na najviššich vrchoch snežná lesná klíma, podnebie kontinentálneho, čiastočne i horského rázu, zatiaľ čo pozdĺž jadranského pobrežia vládne príjemné stredozemné podnebie s veľkým počtom slnečných dní; suché a horúce letá, mierne a vlhké zimy.
Praktické informácie
- Doklady: Občania Slovenskej republiky ako občania EU majú v Chorvátsku nárok na nutnú a neodkladnú zdravotnícku starostlivosť, ktorá bude preplatená domácou zdravotnou poisťovňou. Pričom je nutné vycestovať s Európskou kartou zdravotného poistenia. Osoba mladšia ako 15 rokov (nemá občiansky preukaz) by mala mať vlastný cestovný pas. Ak budete chcieť v Taliansku riadiť automobil, postačí vám váš vodičský preukaz.
- Zdravie: Občania Slovenskej republiky ako občania EU majú v Chorvátsku nárok na nutnú a neodkladnú zdravotnícku starostlivosť, ktorá bude preplatená domácou zdravotnou poisťovňou. Pričom je nutné vycestovať s Európskou kartou zdravotného poistenia.
Rím: Mesto histórie a umenia
Rím, hlavné mesto Talianska, je jedným z najnavštevovanejších miest sveta. Je to mesto s bohatou históriou a množstvom fascinujúcich pamiatok.
Pamiatky
- Koloseum: Jeden z najznámejších symbolov Ríma.
- Rímske fórum: Centrum starovekého Ríma.
- Vatikán: Mestský štát s Námestím sv. Petra a Bazilikou sv. Petra.
- Španielske námestie: So slávnymi Španielskymi schodmi.
- Piazza Navona: Námestie postavené na mieste štadióna Domitian.
- Fontana di Trevi: Slávna fontána, do ktorej turisti hádžu mince.
- Pantheon: Staroveký chrám premenený na kostol.
- Anjelský hrad: Pôvodne Hadriánovo mauzóleum.
- Via dei Fori Imperiali: Cesta vedúca ku Koloseu, okolo viacerých pamiatok.
Rímske katakomby
Rímske katakomby sú jedným veľkým podzemným pohrebiskom pod celým mestom Rím. Rímske katakomby patrili k prvým kresťanským pohrebiskám, ktoré sa v súčasnosti považujú za pomník oddanosti ku viere. V Rímskych katakombách sa prekvapivo nepochovávali mŕtvoly len kresťanským spôsobom, ale dokonca aj židovskými či až pohanskými rituálmi.
Moderný Rím
Po prvej svetovej vojne sa Rím spamätal a opäť sa stavia dokázal „postaviť na nohy“. Prichádza Duce - Mussolini, ktorý zadal veľké stavebné projekty fašistickej architektúry. Čisté línie a biely mramor tak mali prinavrátiť slávu Rímskeho impéria. Pre svetovú výstavu nechal postaviť celú novú štvrť EUR, ktorej centrom je Štvorcové koloseum.